Empatie
Empatie.
Před nedávnem jsme se při natáčení v Londýně zastavili před podnikem, který kdysi nesl název Green Man. Tam se totiž seznámil můj táta Slovák s Angličankou, do které se zamiloval, vzali se, odjeli na Slovensko a měli čtyři syny. Já jsem ten nejmladší. Vzal jsem si Češku a žiji v Praze. Je zvláštní pomyšlení, jak se octne dítě na Zemi v daném čase a v určité rodině a jak se vyvíjí jeho osud.....
Lidé se mne často ptají na Angličany a já odpovídám, že je mám rád. Považuji si jejich slušnosti pramenící z dobré výchovy. Dodnes najdete ve školách heslo: „Politness is important!“- zdvořilost je důležitá. Došel jsem k názoru, že lidi může zachránit jen vcítění se do druhých, neboli empatie, což je název mé písničky z posledního alba.
Řekl bych, že není těžké naladit se na vlnu druhých, když jste dobře naladěni. Zato ve chvílích, kdy vám není nejlíp, je to umění, jež mistrně ovládala moje maminka, která nikdy nepřenesla svůj problém na jiné. Doma jsme mohli zažívat stresy, někdo zazvonil a já si říkal, teď nemůže otevřít – a ona toho člověka tak vřele uvítala, že odcházel s pocitem, jak je to u nás fajn a jak mu rozumí.
Nedávno jsem při vystoupení na podiu upadl a tekla mi krev, ale nevnímal jsem to. Hodinu jsem zpíval a odevzdal se publiku. Až v šatně jsem si vzpomněl, že by mi něco mělo být, to už tam ovšem byla sanitka.....Potlačení bolesti a sepětí s hledištěm je teprve první krok k empatii, druhý krok je myslet na druhé v běžném životě i v době, kdy jste pohlceni starostmi a splíny. Mám pocit, že to je jediná šance, jak přežít na této planetě. Nevidím jinou možnost, než dokázat si představit pocity toho druhého.
Je to stará věta – opravdu bychom neměli dělat jiným to, co nechceme, aby oni dělali nám!
Miro Žbírka
(Vybráno z únorového čísla časopisu Svět ženy.)