Slovo pedagoga - II. část.
22. 9. 2011
Slovo pedagoga – II. část
3. Vedoucí osobnosti
na všech stupních státní správy a samosprávy, v rodině, ve školách, na pracovištích mají vytvářet podmínky a předpoklady pro uspokojení tělesných, duchovních a sociálních potřeb a zájmů občanů. Mají svým vystupováním a chováním požívat všeobecnou úctu, respekt a důvěru, být příkladem a vzorem v soukromém a veřejném životě.
Aktivní a čestný člověk hýří vitalitou a aktivitou. Je neustále na cestě vpřed. Je přímý, vstřícný, podnětný, přičinlivý a činorodý, je strůjcem pokroku. Jeho životním krédem je: žít, tvořit a milovat v souladu se společností, s přírodou. Neuspokojuje své potřeby na úkor druhých, ale vždy tak, aby společnosti víc dal, než od ní přijal, aby po něm zůstalo cosi pozitivního, čímž přispěje k zajištění a posílení rodu, národa. Bývá dobrým organizátorem a hospodářem. Dělá především to, v co pevně věří, co je schopen dělat se zaujetím a zápalem. Nedělá nic, co za takové nepokládá. Sjednocuje lidi společného zájmu a plodné spolupráce. Mobilizuje síly spolupracovníků, udává jim směr a tón. Nikdy se však neprojevuje pohrdavě nad jakýmkoliv názorem, návrhem, neboť: „Nikdo nemůže být tak velký, aby mohl postrádat rad a návrhů druhých". Výsledky svého týmu bere za své, za svou výhru nebo prohru. Snaží se dobrou věc prosadit a to způsobem, který charakterizuje slušnost, korektnost, plnění povinností, ochotu postavit se za dobrou věc proti věci špatné. Pro svou profesionalitu a lidskost budí vynikající osobnost u jedněch obdiv, stává se jim životním vzorem, u druhých závist.
Za nynější svízelné hospodářské a mravní situace potřebujeme osobnosti horoucích srdcí,
klidných hlav a čistých rukou, které svým chováním, charakterem a temperamentem strhnou
lidi k mimořádné aktivitě, k osobnímu nasazení a profesionalitě ve všech oblastech života.
Hledejme, získávejme a volme osobnosti, od nichž lze očekávat, že jsou schopni a odhodláni
splnit tato poslání:___
klidných hlav a čistých rukou, které svým chováním, charakterem a temperamentem strhnou
lidi k mimořádné aktivitě, k osobnímu nasazení a profesionalitě ve všech oblastech života.
Hledejme, získávejme a volme osobnosti, od nichž lze očekávat, že jsou schopni a odhodláni
splnit tato poslání:___
• Být nositeli idejí svobody, demokracie a spravedlnosti.
• Mít odvahu jít ve své práci novou nevyšlapanou cestou.
• Být své práci oddaný a věřit ji.
• Tvořivě a odpovědně pracovat, být ke své práci kritický.
• Být neustále v kontaktu se spolupracovníky, s občany.
• Být skromný a na sebe náročný, zejména v oblasti mravní.
• Dbát rad a návrhů druhých, vychovávat své nástupce.
Kolik máme dnes politiků, kteří alespoň přibližně těmto kritériím odpovídají?
4. Vzdělávací program
má bezprostřední a významný vliv na vyspělost žáka a to tehdy, vychází-li učení z jeho nitra, zvídavosti, zájmu a poskytne-li jim učitel dost prostoru, aby žáci mohli své schopnosti, talent uplatnit a rozvíjet. Zdá se, že se příliš zdůrazňuje obsah a zanedbává proces jeho osvojování. To je, v jaké atmosféře učitel žákům učivo předkládá, probírá, diskutuje, uzavírá a hodnotí, jak důmyslně přechází od tradičního direktivního pamětného učení k sebeučení, sebekontrole, k sebehodnocení. Pocit a zájem, to je recept. T. G. Masaryk: „Zájem je život. Bez lásky a zájmu není života". Nejde však o jakýkoliv zájem, nýbrž o ten, který děti posiluje, zušlechťuje a sjednocuje. „Není užitečný ten, který mnoho ví a umí, ale ten, který v té či oné chvíli ví, co je třeba a umí to udělat".
Závěr
Už po léta marně hledáme směr a cestu k občanské společnosti. Ke společnosti, která vykvétá z prožívané mravnosti a neformální slušnosti. Tkví v zázemí, atmosféře lidskosti, která je předmětem výchově vzdělávacího procesu a osvěty, to je pozitivních vztahů mezi lidmi a k přírodě.
Vzdělání má výrazný vliv na vyspělost dětí, vychází-li z jejich pocitů, potřeb a zájmů, životních zkušeností. Zájem a úspěch v učení nezáleží jen na jeho obsahu, ale mnohdy víc na tom, jak učitel žáky motivuje, jak zajímavě jim učivo předkládá a zadává. Jak velký prostor jim poskytuje , aby mohli uspokojit svou zvídavost a touhu po samostatnosti, zájem o téma. Takovouto prací si žáci učivo trvaleji zapamatovávají, pohotověji vybavují a využívají, upevňují vztahy mezi učitelem a sebou i navzájem.
Prosím, abychom si neustále připomínali, že základním úkolem výchovy a vzdělávání je vyváženě harmonicky rozvíjet dítě v osobnost sociálního cítění, tvořivého myšlení a produktivní spolupráce. Chápejme a praktikujme proces učení jako proces, který má svůj vlastní obsah, odpovídající na otázku: „Co a proč?", a na proces, který odpoví na otázku: „Jak?". Dosáhnout rovnováhy mezi „co a jak učit" žádá reformu učitelského vzdělání, svědomitou přípravu učitele na vyučování, jeho způsobilost pohotově reagovat na atmosféru a situaci ve třídě, schopnost vžít se do vědomí žáků, do jejich pocitů a prožitků.
Žiji v naději a očekávání, že se k problému vyspělosti dětí otevře konstruktivní diskuze.
Jaroslav Kozlík